Původní podlaha s třímetrovou rovnací latí
Traja spití roboši
dokončili podlahu.
Prišiel stavbyvedúci
a chytá sa za hlavu...
--Horkýže Slíže
Proč jsem řešil podlahu:
původní parkety (vlysová krytina) v jednom pokoji našeho bytu byly v natolik špatném stavu, že jsem si prosadil rekonstrukci. Mám potřebu problémy řešit, spíš než zakrývat a odkládat (hodit na to koberec).
Proč jsem parkety prostě jenom nepřebrousil, nevykytoval a nenalakoval, jak se to obvykle dělává:
protože naše parkety ze šedesátých let nebyly plošně pevně přilepeny k podkladu, jak se sluší a patří, ale pouze nahodile přichyceny hřebíkem za pero či drážku. Pod nohama pružily a prohýbaly se. Několik podlahářů nám řeklo, že nemá smysl parkety brousit a kytovat, protože by se nový kyt stejně za provozu během několika týdnů zase vylámal a vyskákal.
Proč plovoucí podlaha (hovoříme o krytině):
protože jsme došli k závěru, že je zbytečné dávat fajnovou dřevěnou krytinu, když tento pokoj výhledově plánujeme dát napospas potomstvu. Je škoda pořizovat drahý krásný povrch (jakkoli brousitelný atd) jenom proto, aby byl do tří let poškrábán a potlučen, do pěti let počmárán a do deseti let provrtán, a to nemluvím o potřísnění tekutými a kašovitými substancemi různého druhu. Svoje dětství si ještě vybavuji, zejména pak stav různých hezkých povrchů v době, kterou si už začínám pamatovat. (Já jsem pracoval spíš vrtačkou a kladívkem, moje mladší sestry spíš kreslily a malovaly. S vodou a na vaření jsme si hráli všichni.) Zrecyklovat původní parkety bylo prakticky vyloučeno, vzhledem ke stavu per a drážek i zvlněnosti povrchu dosavadním několikerým broušením. Takže zvítězila levná laminátová plovka, s tím že její větší tepelnou vodivost (subjektivní "studenost") dořešíme v případě potřeby lokálním zakrytím nějakým kobercem, který poslouží jako hrací plocha.
Vedlejší příjemnou vlastností plovoucí podlahy je to, že na kvalitním rovném podloží zvládne její pokládku i trochu zručnější kutil - podlahářský výuční list není podmínkou.
Proč jsem vytrhal i roznášecí vrstvu "podloží":
protože byla zprohýbaná a nespojitá, a nebylo reálné srovnat ji nějakou tekutou nivelační hmotou. Původní roznášecí deska byla podle dnešních měřítek konstrukčně od začátku špatně a proto svoji funkci plnila pouze v základních rysech. Skládala se z "dřevotřísky říznuté cementem", z desek o rozměru cca 30x100 cm, kladených volně vedle sebe na sraz (bez pera a drážky) na škvárový podsyp. Materiál desek měl délku vlákna jako klasická jemná dřevotříska, ale byl šedý a těžký, patrně díky příměsi cementu. Byl ale zároveň křehký, lámal a drolil se v ruce. Dnešní cementotřískové desky (Cetris) mají delší třísku, jsou nesrovnatelně houževnatější, těžší, mají broušený povrch a perodrážku.
Proč jsem jako materiál nové roznášecí desky zvolil OSB:
protože se jedná o relativně levný, přiměřeně lehký a snadno opracovatelný materiál, dostatečně tuhý a houževnatý, s deterministickou tloušťkou deskoviny. Třetí patro bez výtahu a bez mechanizace sehrálo svou roli. Vlastně to nebyl můj nápad, navrhl to jeden zkušený podlahář na základě vlastních zkušeností a mně nakonec nezbylo, než souhlasit. Jednalo se samozřejmě o kompromis. Zavrhl jsem "těžkou" roznášecí desku z nějaké hmoty na bázi cementu, protože bez patřičného vybavení bych nebyl schopen ji vyrobit, a také s ohledem na zachování statického zatížení budovy (cihlová bytovka), kde původní roznášecí deska v konstukci podlahy byla "lehkého" typu. Cetris je krásný materiál, ale desky jsou těžké a drahé, a navíc poměrně silné, a měl jsem obavu, že jedna vrstva sesazená na perodrážku na nestabilním škvárovém podloží by nebyla dostatečně tuhá. (Cetris je optimálním materiálem pro roznášecí desku v kombinaci s izolačními deskami z elastifikovaného pěnového polystyrenu nebo minerální vlny, na nosném betonovém stropě srovnaném nivelačkou.)
Proto nakonec roznášecí desku tvoří dvě vrstvy OSB3 18mm P+D, rozměr desky 250x62.5 mm, dvě vrstvy křížem přes sebe, s vyloučením souběhu spár. Zmíněný podlahář doporučoval tyto dvě vrstvy navzájem slepit a sešroubovat, já jsem nakonec zůstal jenom u lepení - šrouby toho moc neudrží, maximálně zafixují desky při lepení, a spíš by mi způsobily boulovatost (nestejnoměrné vytlačení lepidla). Podařilo se mi vytvořit už spodní vrstvu dostatečně rovnou, takže lepidlo nanášené zubatou stěrkou 4mm případné nerovnosti s přehledem vyrovnalo. Jmenovitá pevnost v tahu u mnou použitého lepidla je taková, že po vytvrzení lepidla jsou šrouby zbytečné. Také mi absence šroubů ušetřila nějakou práci. Navíc hezký dřevěný povrch bez šroubů je potenciálně výhodou při případných pozdějších výměnách krytiny apod. - člověk si neztupí brusné a pilové kotouče.
Jako lepidlo jsem použil bezvodé a bezrozpouštědlové polyuretanové podlahářské lepidlo, původně určené pro lepení parket (kazetových dílců) a podobných dřevěných krytin. Na tomhle lepidle je zajímavých několik věcí:
Proč jsem nevybagroval i škvárový podsyp:
opět se jednalo o kompromis. Základním důvodem bylo, že bych musel řešit dopravu kubíku škváry na úroveň terénu a na skládku. Místní technické služby mají jenom velké 7kubíkové kontejnery, které vozí na Liazkách - okolo našeho domu jsou vzrostlé stromy, mezi kterými kontejnerová Liazka neprojede, případně chodník, který by zničila. Takže bych musel škváru nějak poslat dolů potrubím do improvizovaného zásobníku, a pak nějak ručně dopravit do kontejneru, nebo odvozit na vozíku za osobním autem, nebo na multikáře (kterou nevlastním) apod. K dopravě sypkých stavebních odpadů z vyšších pater na úroveň terénu se obvykle používá "chobot", který opět nevlastním a jehož pronájem je drahý, a který by se možná i špatně montoval na okno, a ze kterého mezi segmenty uniká spousta prachu... musel bych improvizovat nějaké těsné potrubí apod.
Proti zachování škváry mluvilo její nerovnoměrné sesedání (je obtížné vyrobit rovný povrch) a její mizerné akusticko-izolační vlastnosti. Uvažoval jsem o variantě, že vyvezu škváru a na její místo použiji podlahový polystyrén (elastifikovaný, pro izolaci kročejového hluku). Vedle výše zmíněného logistického problému by to ale znamenalo navíc náklady na polystyren (a nesnadné shánění), musel bych srovnat nivelačkou holý betonový strop (o jehož povrchu jsem nic nevěděl), a zhoršil bych sousedům pod sebou zimní problém s klasickým tepelným mostem mezi konstrukcí jejich stropu a vnějším povrchem budovy.
Takže nakonec jsem škváru srovnal třímetrovou rovnací latí (s nivelační hadičkou) a snažil jsem se ji zároveň zdusat, aby si později pokud možno už moc nesedla. Jakožto elektro bastlíř jsem taky do škváry zahrabal pár husích krků, pro strýčka příhodu (ať už tlustoproudého nebo slaboproudého) - přičemž jsem odkryl kus stropu, zjistil jsem povrch typu "zvětralý beton nebo snad vápenná omítka" a blahořečil jsem si, že jsem se nerozhodl tohle srovnávat nivelačkou.
Začalo to názorem podlahářů na naše parkety. Pak jsem se snažil něco si přečíst - bohužel většina tiskovin na našem trhu i "odborných" materiálů na internetu se týká výhradně podlahových krytin, což byla v mém případě vedlejší oblast zájmu (kosmetika). Mě zajímaly možnosti konstrukčního řešení "podloží", tj. stavební konsturukce podlahy, na kterou se teprve pokládá krytina. Objevil jsem pár zmínek ve smyslu "prkna na polštářích zapuštěných v pískovém nebo perlitovém podsypu", o stěrkování panelákové podlahy, případně různé krajové tradiční stavební postupy v Americe a různých koutech Evropy. Vybavuji si i nějakou kutilskou televizní reportáž o člověku, který "polštáře" zalil do betonového potěru a pak na ně přibíjel prkna (palubky). Hledat úzce specializované poučení v SŠ a VŠ stavařských učebnicích bylo také naivní. Nakonec jsem čistě náhodou narazil na relativně útlou brožurku jménem "Moderní podlahy" od pana Jana Wernera (vyšla ve vydavatelství ERA), která je podle mého názoru zdaleka nejkvalitnějším a nejucelenějším pojednáním o podlahách na našem trhu, a která mi velmi pomohla. Pak jsem studoval vlastnosti podlahových izolací z EPS a minerální vlny. Nakonec jsem si přečetl firemní návod k pokládání plovoucí podlahy, který jsem ovšem dodržel jen částečně.
V rozporu s doporučením výrobce (podlahu pokládat nasucho, bez lepení perodrážky) jsem nejsvrchnější část pera přiměřeně (=zlehka) namazal disperzním lepidlem k tomuto určeným, aby se spára pokud možno zodolnila proti případné rozlité vodě. Mimochodem, netušíte někdo, jak je definována odolnost proti vodě ve stupni D3 dle EN 204? Mělo by to znamenat, že zaschlé lepidlo vodě chvilku odolá.
Moje plovka měla těsně pod lamino vrstvou na péru zub o výšce cca 2 mm, který kalibrované nanášení lepidla usnadnil. Nadbytečné lepidlo se pochopitelně při sesazení spáry vytlačilo ven, a dalo se vzápětí bez problémů otřít vlhkou houbou (krytinu jsem ještě otíral dosucha hadrem). Kamarádi mě předem varovali, že nemám perodrážku lepidlem předávkovat, protože pak odmítá "zaklapnout" - to byla cenná rada v pravou chvíli :-)
V rozporu s doporučením výrobce jsme podlahu nepoložili ve směru "brázdami od okna", ale ve směru rovnoběžném s venkovní zdí, protože nám tato orientace ladí s linem v kuchyni. Mám pocit, že to doporučení "spáry mají vést od zdroje světla" znamená, že takto jsou spáry méně vidět. Prakticky jsem si předem obě orientace vyzkoušel na pár lamelách a došel jsem k závěru, že je to dost jedno, protože spáry jsou prakticky neviditelné.
Protože jsem měl jednotlivé brázdy poměrně krátké, v rozporu s návodem jsem je neskládal podle předchozí brázdy, ale podle rovnací latě - z ruky bych nedokázal udržet tak přesné návaznosti lamel.
Můj hlavní problém ohledně nákupu spočíval v tom, že jsem předem nevěděl, co pod parketami najdu. Soused tvrdil, že tam bude zvětralý beton. Já jsem si udělal sondu na malém kousku parket, které šly rozebrat, a našel jsem pod nimi nějakou ztrouchnivělou cementotřísku a pod ní sypký materiál, patrně škváru, což odpovídalo předpovědi mistra podlaháře. Takže jsem měl dvě varianty: buď budu kupovat nivelační hmotu, nebo OSB a lepidlo. A dokud jsem nerozebral celé parkety, neměl jsem jistotu. Takže jsem se předem informoval, co kde mají - a hledal jsem obchody, kde mají potřebný materiál skladem, nebo na objednávku s dodací lhůtou několika dnů.
No a po oloupání parket bylo jasné, že budu kupovat OSB a lepidlo.
OSB měli u firmy Duomis. Bylo lehce dražší než v Baumaxu, ale perfektně skladované a hlavně skladem v potřebném množství. S nakládáním ochotně pomohli zaměstnanci firmy.
Lepidlo pro vzájemné prolepení obou vrstev OSB jsem nakonec koupil u firmy Braven. Ne v Baumaxu, ale přímo ve skladu Braven.
Původně jsem se o podlahářských PU lepidlech dověděl u firem Uzin a Thomsit, ale jejich výrobky nebyly u prodejců skladem, na objednávku jenom s dlouhou a nejistou dodací lhůtou (několik týdnů). Nakonec jsem si vzpomněl na Den Braven, že také dělají lepidla - znal jsem je z Baumaxu, ale moc jsem nevěřil, že umí něco jiného než silikon, akrylátový tmel a bílou PVA disperzi. A ejhle: na webu www.braven.cz jsem našel krásné PU lepidlo za dobrou cenu, a telefonickým dotazem jsem zjistil, že zboží chodí každou středu. Což pro mě znamenalo dva dny od objednávky, a tak to také dopadlo. Dobrý dojem ve mně zanechali zejména dva pánové ve skladu fy. Braven v Ústí nad Labem - ač jsem koncový zákazník, byli velice přívětiví a v dobrém slova smyslu úslužní. Nepamatuji se, kdy jsem se naposledy někde cítil takhle intenzivně jako zákazník (bez nepříjemného mrazení, že jsem zároveň ovcí pod stříhacím strojkem). Zajímavé bylo také zjištění, o kolik je jejich sortiment stavebnin a jiné chemie širší, než jak ho člověk zná z Baumaxu.
A nakonec krytina: levná plovka. Začali jsme s manželkou v blízkém okolí (Baumax, Globus, podlahářské speciálky), kde jsme získali určitý základní přehled, ale nevybrali jsme si. Co by se nám eventuelně líbilo, to nebylo skladem, apod. Podle očekávání jsme nakonec vyrazili do Prahy do Hornbachu, v záloze jsme měli i nějaké další podniky - ale Hornbach, tak jako už několikrát, nezklamal. Vybrali jsme si krytinu a lišty, jedinou malou výtku bych měl k plastovým rohovým tvarovkám do lišt, kterých byl nekompletní sortiment a v regálu nebylo nic na svém místě.
Podlaha od rakouské firmy Kaindl stála 220 Kč/m2, pokud mohu soudit tak není kazová, spáry přesně lícují a skládání bylo po prvním seznámení (nanečisto na odřezcích) bez problémů. Firma Kaindl má na svém webu podrobné instrukce pro pokládání svých podlah a dokonce i video, znázorňující práci s firemní zámkovou perodrážkou. Neřídili jsme se instrukcemi doslova, ale vynikající dokumentace firmy Kaindl pro kutily byla rozhodně velice užitečná.
Původní podlaha s třímetrovou rovnací latí
Detail nerovnosti (cca 1 cm)
Původní roznášecí vrstva - chatrná cementová dřevotříska
Vytrhané desky, pod nimi škvára
Igelit (aby škvára nezalézala do perodrážek), obvodová dilatační a protihluková izolace, skládá se spodní vrstva OSB
Roznášecí deska ze dvou vrstev OSB je hotova. Vzájemné lepení obou vrstev není fotograficky zachyceno, protože jsem měl ruce od lepidla a umazal bych foťák
Výsledná nerovnost je cca 2 mm na délce 3 m - v normě pro lamelovou plovoucí krytinu ("plovoucí podlahu")
Skládáme plovku - spáry těsně pod laminátovou krycí vrstvou zodolňujeme proti vodě lepidlem, přebytek lepidla se otře vlhkou houbou a osuší/doleští hadrem. Přesné složení lamel do "brázdy" usnadňuje rovnací lať.
Hotovo. Olištováno, zeď domalována.
Rekonstrukce podlahy proběhla v tropických vedrech na přelomu července a srpna 2006.
Chtěl bych upřímně poděkovat manželce, že přes jisté pochybnosti ohledně mého "projektu" nakonec na realizaci kývla, a při té dřině mě v rámci svých možností všemožně podporovala.